A je to za námi

Uplynul více jak rok od mého velmi nepříjemného zjištění, že část zahrady, kterou jsem před 13ti lety kupovala nepatří mně, ale stále původním majitelům, kteří mi dům se zahradou prodávali. Proběhl i soud. Bohužel pro mne s nešťastným koncem. Soudkyně usoudila, že jsem geodet a taky umím krokovat, takže si posouvám plot o pár desítek metrů blíž. Bobříkům toho moc na proběhnutí nezbylo. Lze na to koukat i pozitivně, aneb jak pravil můj šéf „míň práce“. Nehodlám se tu rozčilovat, kolik práce na mojí cizí zahradě mám za sebou. A teď na ní mám do konce života koukat přes plot? Musím postavit sakra vysokej plot.
Zajímavé je, jak se mí „přátelé“ na fejsbůku vždy trefí jakýmsi citátem či myšlenkou. Včera zrovna něco o poháru hořkosti od Květy Fialové –
„Bolest je dar

Zveřejněno dne 14.1.2014

Všichni máme v životě svůj pohár hořkosti, ale nikdy ho nemáme pít jako pohár hořkosti – s odporem, ale máme ho vypít jako lék. To je krásné. Pochopit, že bolest je dar. Že je to důležitý proces vývoje naší duše.

Když vám například odejde blízký člověk nebo vám nevyjde něco v práci a zavřou se jedny dveře, možná si řeknete: „Je konec, končím s žitím“. Ale nikdy, nikdy se ještě nikomu nestalo, aby se neotevřely dveře nové. Jsem dost stará na to, abych ze svého života i z životů svých přátel věděla, že se nové dveře vždy otevřou. Ukáže se vám úplně jiná cesta a najdete v životě zase nový smysl. Pokaždé je nová naděje – ale musíte ji uvidět. Uvěřit. A jít.“ – Květa Fialová

Je to sice krásně napsané, asi i pravdivé. Ale vůbec se mi to nelíbí 😦 Hlavně v mém případě zatím fakt nevidím nové dveře. Veškeré mé úspory padnou na soudní výlohy. Zahradu mám o tisíc metrů menší. Ať koukám jak koukám, dveře nikde.

Jistě, dějou se horší věci – to teď taky slýchám dost často. Ale to mám být jako spokojená, že jsem přišla jen o zahradu a né o střechu nad hlavou?!? Ano jistě, zůstanu v klidu, vždyť se vlastně tolik nestalo. Svědkové i samotní obžalovaní u soudu lhali, ale vím to jenom já a moje rodina. Vzhledem k tomu ale, že to je moje rodina, jejich výpovědi asi nejsou tak věrohodné, jako svědectví rodiny obžalovaných 😦 A tohle mám přijmout jako dar? Fajn. Možná až budu starší, nebo doknoce stará 😀 ale dnes určitě ne 😦
A doufám, že za tohle rouhání nedostanu další pohárek s nějakou „lahůdkou“. Hodně štěstí.

Reklamy

Člověk míní, PánBůh mění

Tak jsem si myslela, že konečně se ten život ustálil a uklidnil. Řekla bych, nechala jsem se tak trochu uhoupat pár týdny klidu a relativní pohody. CHYBA!
Vždycky jsem si říkala, jak můžou lidé naletět. Moje sebevědomí v tomto ohledu bylo velmi vysoké. CHYBA!
Dnes dokonce chápu psychology. Stojím proti velké životní zkušenosti a moje uvažování, nervová stabilita a náhled na věc absolvují dost divokou jízdu na kolotoči. Pravděpodobně se jedná o tak zvané „fáze“. Která asi bude poslední? Nechám se překvapit.
V každém připadě je opět narušeno moje kynologické nasazení. Naplňují mne pouze dlouhé klidné vycházky. Jak dlouho to asi vydrží moje dobrmáňata?
Dneska probíhá fáze – A bude hůř!, Co tě nezabije, to tě posílí!
V každém případě zakládám novou rubriku – nevšední záležitosti, protože to co se právě děje, rozhodně není všední záležitost. Podrobně snad později, jak se celá věc vyvine.